Proč muži ztrácejí zájem: Pravda, kterou nechceme slyšet

Mnoho z nás žije v očekávání, že pokud se ke svému partnerovi chováme stabilně slušně, hezky, s respektem, řešíme konflikty komunikací a děláme mnohé další pro vztah, bude se nám toto „hezké“ chování vracet zpět. Kdybychom měli vztah pouze sami se sebou, tak by to nepochybně platilo. Jenže vztahy s druhými lidmi jsou mnohem složitější.

Představte si tuto situaci: S někým si jste velice sympatičtí. První tři měsíce je váš partner (nebo partnerka) nadšený, zahrnuje vás komplimenty, komunikace mezi vámi je otevřená a upřímná, ignorace vaší osoby je naprosto nepřípustná. Když se objevil nějaký problém, omluva byla rychlá a upřímná. Bylo jasné, že váš partner nechce riskovat ztrátu vaší přízně – vaše přítomnost byla pro něj potěšením, inspirací.

Tohle je verze partnera A.

Pak ale přichází verze B. Po třech měsících se začne situace měnit. Komplimenty ubývají, protože mezitím jste si společně zažili několik konfliktů. Vaše city začínají být ignorovány a omluvy přicházejí čím dál později – pokud vůbec. Respekt ve vztahu nabírá dvě odlišné dynamiky. Od vás se očekává poslušnost a tichá podpora, zatímco partner si vyhrazuje právo dělat věci po svém, bez ohledu na vaše pocity a to nazývá respektem vaší osoby.

Ačkoliv jste nepřestali pečovat o sebe ani o něj, stále jste laskaví,  podporujete, chválíte, staráte se, přinášíte romantické gesta, jako jsou vzkazy nebo snídaně do postele atd.. Vaříte mu, staráte se o jeho bolístky, častý sex pro vás nepatří do slovníku cizích slov – nic z toho není dost. Dokonce i když myslíte na jeho potřeby dříve, než si je sám uvědomí, on to považuje viditelně za samozřejmost..

Kolik z vás, žen, by mohlo říci, že něco podobného zažilo? Až se nakonec dostáváte do situace, kdy partner začne kritizovat i drobnosti – třeba vaše jídlo.

Muži často mívají nižší emoční inteligenci. To ale vůbec neznamená, že je omluvitelné, pokud postrádají respekt a ohleduplnost. Je paradoxní, že ani tehdy, když jim žena jasně sdělí, co potřebuje, někdy na to nereagují.

Typické věty muže s nedostatkem emoční inteligence? Například: „Narodil jsem se sám, umřu sám.“ V překladu: „Nepotřebuji tě tak moc a nemám důvod se snažit, protože stejně nevím, co bude zítra.“

Když partner udělá chybu, kdo je podle něj na vině? Vy. „Kvůli tobně jsem udělal chybu, protože jsi mě rozhodila,“ říká. Opravdu věříte, že i když se vy chováte hezky, partner to vrátí v podobě  ohleduplnosti a láskyplného chování? Nebo jde jen o to, že jeho ego uspokojil pocit, že „dostal tu skvělou ženu“ a teď očekává, že vše bude podle něj, kdy bude šlapat po vašich citech, hodnotě, protože ji on sám nevidí nebo kvůli tomu, že si to odkoukal od jednoho z rodičů?

Pokud vás partner opravdu miluje, v momentě, kdy si uvědomí vaši nespokojenost, by měla nastat změna. Stopka, úpřimná snaha o nápravu. Pokud to ale není láska, ale jen sobecké uspokojování vlastního ega, pak si položme otázku: Proč by měly dobré ženy stále investovat tolik energie a dostávat zpět tak málo? Koho může uspokojovat fungovat v jednostranně založeném vztahu, kde ohleduplnost, respekt, nesobectví, láska funguje hlavně na straně jednoho a ten druhý se z mnoha ospravedlnitelných či neospravedlnitelných důvodů veze. Nezaslouží si náhodou toto chování ignoraci potřeb partnera a vyhledání „exitu“, protože je evidentní, že vás takový partner hluboce nemiluje?

Samozřejmě, toto se netýká všech mužů. Ale kolik žen by s tímto mohlo souhlasit, že to zažilo? Pokud patříte mezi ně, pamatujte, že láska je vzájemný proces. A tam, kde chybí respekt z obou stran, který je o vzájemné ohleduplnosti, nemůže vzniknout nic opravdového. A tolik omílaná pravda v každém článku, bez otevřené, upřímné, respektující komunikace při konfliktech, se to opravdu neobejde.

„Tak co? Zasloužíte si partnera A, když vy pokračujete stále, jako A?“

obrázek